- Den 0 - Odlet
- Den 1 - Kulturní šoky v Delhi
- Den 2 - Rychlo sightseeing v Delhi
- Den 3 - Čáry máry a jsme v Kashmiru
- Den 4 - Relaxing den na Dal Lake
- Den 5 - Hurá do hor!!!
- Den 6 - Ach ta panoramata
- Den 7 - Šupem zpátky dolů
- Den 8 - Výlet na čtyřtisícovku
- Den 9 - Dostaneme se zpátky do Delhi?
- Den 10 - Přesun na Gangu, svatou řeku
- Den 11 - Varanasi mimo turistické stezky
- Den 12 - Vlakem do Agry
- Den 13 - Školní delegace
- Den 14 - Taj Mahal, Fathepur Sikri
- Den 15 - Rathambore NP, stopujeme tygra
- Den 16 - Ztraceni v Amber Fort
- Den 17 - Po "dálnici" do Jodhpuru
- Den 18 - 6ti švábový hotel
- Den 19 - Osedlejte velbloudy, vyrážíme
- Den 20 - Písek, písek, písek..
- Den 21 - Udaipur
- Den 22 - Lake Palace
- Den 23 - Přesun o tisíc kilometrů dál
- Den 24 - Hrad z písku
- Den 25 - S větrem se honíme o závod
- Den 26 - Nikde ani noha!
- Den 27 - Poslední den na písečném grilu
- Den 28 - Letecký maraton konečně začíná
- Den 29 - Přílet do Prahy
DEN 0 - ODLET
Jak už je u nás zvykem, před odletem máme zase největší pracovní hektus. Rychle všechno pořešit, sbalit a hurá na letiště. Letos se žádné strategie balení nekonaly jelikož jsme využili systémové tabulky "co vzít s sebou" už z loňska. Ve 14 hod odlétáme směr Istanbul, cesta trvá necelé 3 hodinky. Let do Delhi nám krásně navazuje, takže žádné zbytečné prodlevy, rychle kupujeme ještě flašku Whisky na cestu jako desinfekci a rovnou vzlétáme směr Indie a nemůžeme se dočkat až tam budem!
DEN 1 - KULTURNÍ ŠOKY V DELHI
Do Delhi jsme přiletěli kolem půl 5 ráno (1 hodina ráno v ČR). Jelikož tušíme, že ve městě bude asi touhle dobou ještě mrtvo, dvě hodinky pospáváme na letišti v příletové hale. Vybrali jsme nějaké peníze, takže se seznamujeme s místní měnou.
Kolem 7 ráno jsme opustili prostor letiště a vydali se vstříc dobrodružství. Samozřejmě hned před halou na nás začnou útočit taxikáři. Tak trochu ještě zblblý přesunem
jsme nasedli do "ha ha" taxíku a řítili se na
Označení "ha ha" taxík spočívá v tom, že to auto v podstatě musíte držet rukama, aby se nerozpadlo!
Ve chvíli kdy nás taxík vyhodil na Main Bazaaru, se Terezka nestačila divit a divit se nepřestala do našeho odjezdu do Prahy. Sluníčko se tou dobou dostávalo probouzelo a teploty začaly šplhat nahoru. Bylo více než nutné co nejrychleji najít ubytko, abychom ze sebe shodili dlouhé kalhoty. Za těch prvních 20 minut na Main Bazaaru si člověk nemůže nevšimnout, že je všude plno odpadků, docela dost lidí, do toho všeho volně se procházející krávy, potulní psi, rikši motorové i šlapací, mopedy... a to všechno dohromady vytváří takový ten asijský neidentifikovatelný smrádeček :).
Na první dobrou se ubytováváme v
Někdy kolem druhé odpolední se probíráme z bezvědomí, úplně celý splavený, takže jsme si řekli že než vyrazíme do té divočiny, dáme si sprchu. Ouha ale, jako naprostý začátečníci jsme si nezkontrolovali jestli teče voda. No jako tekla, ale takovým čůrkem, že jsme zvolili metodu "velký kyblík a malý kyblík". Ta spočívá v tom, že se do velkého kýblu napustí voda a pak se malý kyblíkem člověk polejvá. Marně byste tu hledali kohoutek s teplou vodou, ale kdo by se tady chtěl mýt teplou!
Člověk by málem zapomněl na tu jejich fintu, jak když si chcete umýt ruce, vám to všechno teče na nohy. Ale jisté výhody to má zase v tom, že se dá sprchovat na záchodě :)
Indie jako non-stop kino
Jen chodíme ulicemi a snažíme se uvěřit vlastním očím. To co jsme zažili za těch prvních dvacet minut ráno, to opravdu nebyl sen, ale tvrdá realita a teď odpoledne je to ještě výživnější! Všude je tak dvakrát tolik lidí, kráva na každém rohu, dokonce na zemi leží uprostřed téhle divočiny člověk, ale ne uplně v pozici, která by byla přirozená. Vypadá to, že je mrtvý, ale všichni kolem něj dál prochází a jezdí na mopedech jako by to bylo úplně normální. Jsme z toho tak v šoku, že se snažíme se někam rychle uklidit. Jelikož je dneska svátek, všechny turist officy jsou zavřené, takže jen bloudíme ulicemi a už to je pro nás takový zážitek... Připadáme si jak v kině a náš evropský mozek pořád nějak nechce pochopit, že to co vidíme je reálné.
Neustále na vás někdo pokřikuje, volá, ptá se vás jak se jmenujete, odkud jste a co děláte, co budete dělat, kam pojedete... a snaží se vám něco vnutit. No šílenost! Nejhorší na tom je, že když se s nimi začnete bavit, jsou ještě otravnější. Když se s nimi nebavíte a ignorujete je, jsou dost vytrvalí a jdou s vámi třeba 5 minut a furt do vás něco hustí. Až po několika dnech, když jsme vyzkoušeli všechny možné strategie jsme přišli na to, jak se jich zbavit. Buď jim říct, že danou věc co vám vnucují už máte a jinou nepotřebujete, nebo je regulérně poslat do tmy. Indie pro nás bylo opravdu velkou školou asertivity!
Někdy k večeru jsme zjistili, že jsme pro všechny ty nové dojmy zapomněli jíst! Zkoušíme tedy místňáckou vývařovnu, kde je docela dost lidí. Objednali jsme si opatrnicky Vegeterian rice a naan, přecijen musíme nechat žaludek si zvykat na místní bakterky pomalu. Večer jsme ještě skákli na internet, abychom oznámili, že žijem, večerní koupel v kýblu a hurá do hajan. Jelikož postele nevypadají úplně vypraně, zalézáme do našich povleků od peřin z domova a plní dojmů usínáme jako zabití.
DEN 2 - RYCHLO SIGHTSEEING V DELHI
Po krásných 12 hodinách spánku se probouzíme opět úplně durch - i v noci je tu jak v prádelně. Jelikož Honzíkovi není vůbec dobře, rozhodli jsme se pro dnešní noc změnit ubytování, aby se cítil víc v pohodě. Volba padla na hotel Gold, který je asi o 100m dál. Každopádně při odchodu z Vishalu se s námi zase začali dohadovat - tentokrát o něčem, co by si člověk ani ve snu nevymyslel! Celé to bylo o tom, že jsme na hotel ubytovali předchozí den ráno kolem 8. Jdeme se check-outovat kolem desáté dopolední a jaké překvapení, chtějí po nás, abychom zaplatili ty 2 hodiny navíc! Tak jsme se na něj podívali jako jestli to myslí opravdu vážně a on si vcelku suveréně stál na svém, i přes to, že jsme všichni tři koukali na stejnou ceduli, kde bylo napsáno, že check-out je do 12 hodin. Snažil se nám říct, že to sice ano, ale platí se přeci za 24 hodin ubytování a to jsme my překročili. Tak to jsme se na něj podívali ještě víc zle a začali se s ním hádat. To však nemělo úplně význam, takže jsme mu zaplatili jen to na čem jsme se dohodli předchozí den a prostě odešli. No, den nám začíná výborně, jsem zvědavá, kdy nás zavřou :).
Výhodný balíček bez zpáteční cesty
Ještě vůbec neznalí místních poměrů, stavili jsme se cestou na nádraží, kde jsme si chtěli koupit jízdenky do Rajashanu a jízdní řád, v cestovní kanceláři. Z té nás poslali rikšou do cestovky na Connaught Place v bloku N, tam prý jízdní řády mají. Samozřejmě neměli! ale zato nám prodali letenky do Kashmiru - Shrinagaru. Naprosto neplánovaně odlet zítra! Začíná se nám ta cesta pěkně zvrhávat :). Naši kamarádi co v Indii už byli, nás před podobnými super výhodnými balíčky tak trochu varovali, ale zdálo se nám to vcelku důvěryhodné, takže jsme si to společně s okružkou po Delhi a ubytováním na houseboatu ve Shrinagaru zakoupili.
Během odpoledne tak stíháme téměř všechny zásadní památky v Delhi a připadáme si jako magoři - v klimatizovaném autě s vlastním řidičem. Navštívili jsme
Terezka: Indové jsou opravdu neuvěřitelní. Jelikož jako běloši jsme mezi nimi opravdu nepřehlédnutelní, neustále nás pronásledují, strašně nenápadně si nás fotí a natáčí na video. Občas se k nám připojila nějaká skupinka tak 10 indů, kteří za námi pořád chodili. Jelikož jsem nečekala, že tady budou tak vlezlí, vyrazila jsem si jen v tílku a 3/4 kalhotech. Jako vzít si kraťasy, to už nevím co by se stalo. Každopádně jsem si okamžitě pořídila šátek, kterým jsem zakryla alespoň ramena a když byli indové hodně dotěrní, tak jsem si ho dávala i přes obličej. Je to k zbláznění a to jsme tu teprve druhý den!
V těch jejich jídlech se zatím moc neorientujeme, takže jsme si dali jídlo podle toho co si nosili ostatní - chapati. Placka s omáčkami. K večeři jsme si na střeše Sam's Café zpět na Main Bazaaru objednali
Den 3 - ČÁRY MÁRY A JSME V KASHMIRU
Dneska máme přesun do Srinagaru. Honzíka stále neopustila chřipečka a teď se k tomu přidaly ještě ke všemu střevní potíže. Njn, třetí krizový den. Rychle pobalíme věci, zaplatíme hotel, nahlásíme do jejich velké knihy odkud jsme přijeli a kam pojedem a rychle se přesouváme na letiště. Tady nás čeká naprosto luxusní evropský komfort. Mají tu normální záchody, čisté, voňavé.. Trošku se bojíme co se stane na check-inu, jestli ty naše letenky jsou platné a vůbec někam poletíme. S údivem je všechno v pořádku, projdeme letištní kontrolou - holky kluci zvlášť a hurá do Srinagaru.
Po 1,5 hodině letu se dostáváme někam, kde už při prvních krocích z letadla zjišťujeme, že je hodně příjemné počasí - žádná prádelna! Každopádně jelikož se jedná, nebo spíše jednalo o oblast, o kterou se před pár lety prali pákistánci s indama, je tu až podezřele hodně vojáků se zbraněmi. Teď už je to téměř bez rizika, situace je stabilní, ale přecijen si území hlídají a je jich tu jako mravenců. Než se dostaneme z letiště, projdeme několika důkladnými kontrolami, včetně vyplňování papírů o našem zdravotním stavu. Tuším, že po naší cestě v indii opět budeme znát čísla našich pasů na zpaměť. Když se konečně dostaneme z letiště, naloží si nás do auta domluvený taxík a vyrážíme směr houseboaty. Cestou jsou vidět vojenské základny a spousta vojáků postávajících kolem silnice. Ale prý jsou tam úplně zbyteční. Nic nedělají, jen tam tak zevlují, kdyby něco a pořád něco kontrolují.
Před letištěm na nás už čeká auto, které nás odveze do houseboatu. Trošku se děsíme co nás čeká, ale dostali jsme se do úplně parádního, celodřevěného, i když klasicky smradlavějšího houseboatu, zaparkovaného ke břehu Dal Lake, vybavený nábytkem ve stylu 80.let. Okamžitě jsme prověřili, jestli teče voda, nežijou tu s námi žádní nezvaní hosti a postel neokupuje 100letá špína. Všechno vypadá podezřele čistě. Hned vedle je přistavěný houseboat s kuchyní, kde nám budou vařit. Po příjezdu nám uvařili, asi velmi dobré chapati, naan a dal, ale nám je dost nevolno, takže si dáváme akorát čaj a ercefuryl.
Akce hyper super výhodný package
V podstatě jsme rádi, že sedíme a je klid, když najednou se přiřítí Bashir - typoň z pobočky ve Srinagaru té cestovky z Delhi. A začíná klasické kolečko - jak se máte, co děláte, co jste dělali a co budete dělat. Hned si k nám přisedá ke stolu a otvírá svůj zázračný kufřík. Vzhledem k tomu, že jsme opravdu neměli zatím ponětí, co budeme dělat, kam pojedem a tak, ve slabé chvilce jsme mu to prozradili, což byla chyba! Okamžitě do nás začal hustit co všechno musíme vidět a kudy pojedem a jak tam pojedem a kde budem bydlet, oháněl se obrázky *** hotelů s klimatizací a luxusními auty. Ani jeden z nás ovšem neměl sílu ho v tom jeho monologu zastavit, nebo spíš jsme z něj byli tak v šoku, že jsme jen koukali jak jezdí prostem po mapě po místech která vůbec neznáme. V podstatě jsme nestačili říct ani nic a už nám to počítal jak super výhodná cena to za to všechno bude. Samozřejmě jsme věděli že to bude šílená částka, ale že na nás vybafne s asi 150 tis Rs (50tis Kč) tak jsme mu řekli že se fakt zbláznil, že jednak tohle vůbec nepotřebujem a za druhé na to vůbec nemáme. Jako správný obchodník neotálel a hned začal vymýšlet tisíc dalších variant jak to udělat levněji, přičemž to už jsme z něj byli tak zmotaný, že jsme už vůbec nevěděli jak se jmenujem. samozřejmě, že jsme byli při smyslech, takže jsme se z něj snažili dostat, kolik za ty jednotlivé položky chce, toho jsme se však ani na třetí dotázání nedočkali. Vždycky když jsme do toho začali šťourat, tak se dost rozčílil, nebo spíš zvýšil hlas a začal vykřikovat, jak je to to nejlepší co můžeme mít a co bysme jako ještě nechtěli a když mu nevěříme, tak ať se zpátky do Delhi dostanem jak chcem, že lístek na vlak si bez agentury koupíme tak nejdřív na příští týden .. atd. Náš jediný průšvih byl v tom, že jsme neměli žádné informace, ani internet a on věděl všechno - to se pak dost špatně vyjednává.
Jeho hyper super výhodný balíček jsme osekali co to šlo - bez ubytování, bez vstupů, bez nějakých přihlouplých atrakcí a nechali si čas na rozmyšlenou. Další super indická vyjednávací strategie - tlačit na čas! Že nemá čas a že přijde za hodinu a už se musíme rozhodnout, jinak ať si to zařídíme jak chcem, ale moc daleko se nedostanem. Bohužel, tu hodinu jsme strávili na záchodě a v posteli. Byli jsme z něj tak vyřízený, že jsme neměli sílu hledat net někde bůhví kde kilometry daleko. Když se přiblížila jeho hodina, nastoupil na nás, tak co jako teda bude. Jelikož nám ta maximálně osekaná cena přišla vcelku přijatelná a vidina toho, že se z Kashmiru vyhrabem až příští týden, jsme podlehli jeho nátlaku a ten "super výhodný package" jsme si koupili. Celý večer jsme se pak sami sebe přesvědčovali, že to bude v pohodě, že nás nepodved a že jsme udělali dobře. Mno.. teď když si to člověk v pohodlí domova čte, přijde mu to dost neuvěřitelné, ale situace to odpoledne byla dost vypjatá.
V noci se Terky stav dost zhoršuje, po půl hodinách pendluje mezi záchodem a postelí. Dokonce už si to našlo i jinou cestu kudy to půjde ven, takže člověk opravdu neví co dřív. Nicméně přichází na řadu tvrdší kalibr než Endiaron. Imodium+smecta a zajídám to něčím, co by to všechno mělo zastavit. No uvidíme..
DEN 4 - RELAXING DAY NA DAL LAKE
Ráno už je nám lépe, ale pořád se žaludek kroutí jak kdyby jste ždímali hadr. K snídani jsme si naporoučeli jen Kashmirský chleba - takové placky, s kterými by se dalo vcelku obstojně hrát frisbee díky jejich tuhosti - k tomu jablka, banány a sodovku s citrónem (prý to na žaludek pomáhá). Objevujeme krásy houseboatu, takže se i po schodech po odhrnutí plechového čehosi dá vylézt na střechu. Dokonce i plastové židle tu jsou.. no jen kdyby na nich před námi nevykonalo potřebu hejno holubů, dalo by se tam i snad pohodlně sedět a čučet na vodu.
Po desáté vyrážíme na plavbu po Dal Lake lodičkou, která má i stříšku, aby na nás nesmažilo sluníčko - Šikara. Asi 70letý místňák zasedne dozadu na posledních 15cm lodi, na sluníčko a pádluje. Je to k neuvěření, ale dostáváme sebou i krabičku s jídlem místo oběda - 2x chipsy, vařená vajíčka, toasty s vajíčkovou pomazánkou a dvě sušenky. Mno jsem zvědavá co řekne žaludek těm vajíčkům na sluníčku. Každopádně je to úplně parádní relax, možná by byl i vynikající výhled na okolní hory, kdyby nebyl všude ten mlžný opar. Jen doufejme, že na vodě nebude náhlá potřeba záchodu.. Cestou nás odchytávají lodě místňáků a pořád nám něco vnucují. Kdyby alespoň pluli okolo náhodou, ale oni tam naprosto programově na turisty čekají, pak se přišpendlí k naší lodi a v podstatě se nepustí dokud si člověk něco nekoupí nebo je rezolutně nepošle do tmy. Stavujeme se i v městečku, kde máme povinnou pauzu, aby se nám náš bubák na tom sluníčku neupek. Řekl že se máme jít na chvilku projít do města, přičemž nám byl neustále v patách a s chutí nás buzeroval - tam nechoďte, tohle si kupte.. a proč si to nechcete koupit, tady se podívejte.. když se ho člověk na něco zeptal, co je to, nebo na co je tamto, spolehlivě odpovídal úplně na něco jiného.. Po půl hodině ná naložil zpátky na Šikaru a míříme zpět domů. Nevím, jestli už nemohl, nebo to je jako povinná turistická atrakce, nicméně Honzíkovi vrazil do ruky druhé pádlo které vytáhnul buhví odkud a jakože pádluj. No naštěstí tohle Honzíka baví, takže usedá na příď lodi a vší silou se opírá do pádla. Cestou dáváme pouzu an vodě pod stromem, kde si jako máme sníst ten náš oběd. Honzík se pouští do vajíček, což Terezky žaludek opravdu nedává, takže se do sebe snaží nacpat alespoň tu sušenku. Po třech hodinkách na výletě se vracíme zpátky na houseboat.
Po pauze na záchod nás naložili do auta a vyrazili jsme do
Terezka: Otáčí se k nám starý špinavý bezzubý dědula a podává mi malou kytičku kterou právě utrhl v záhonu. Opravdu mě to těší, takže si kytičku s jeho naléhavými slovy "gift gift gift" beru a mám radost, že ne všichni indové jsou opruzáci a vydřiduši. Když v tom mojí představu přeruší dědula se slovy "dej mi 50 rupek".. "za co???".. "za tu kytku!!!" "no nedám, řikal si že je to gift!".. "Dej mi rupky!".. "No nedám! vem si tu kytku zpátky!".. "Nechci kytku dej mi rupky!".. "No ani náhodou!".. "Tak sem naval tu kytku!".. a velmi nasraně odchází a huláká na nás cosi v hindi.. z jeho výrazu člověk tušil co to asi bylo... No jsem ráda že mě vrátil zase na zem..
Továrna na koberce? ne! na peníze!
Cestou z Flower garden se stavujeme chca nechca ve factory na výrobu koberců - pravých kašmírských (prý!! kdo ví). Bráníme se že tam nechcem, že stejně nic kupovat nebudem, tak co tam ale v podstatě tu nemáme žádné slovo, takže za pár minut už nás vykopávají z auta před továrničkou, že se jenom můžeme podívat jak se to dělá a nic kupovat nemusíme. "no dobře" klasická odpověď slušného evropana.."když už jsme tu...". Nicméně nás vezmou do místnůstky 2x3metry, kde nám na sto let starém tkalcovském stavu vysvětlí, jak se to uzlíkuje a podle čeho se to dělá, designuje a tak. to je zajímavé, nicméně bychom rádi viděli tu továrničku. Když vcházíme do větší budovy, se slovy "nejde proud, takže dneska se nepracuje, tak se pojďte podívat na nějaké už hotové" nám bylo v tu ránu jasné, že tady prostě žádná továrnička neni, a dost možná ani nikdy nebyla, jen nám zase chtějí vnutit nějaké zboží. Nabídli nám i čaj, takže si dáme alespoň ten a čekáme na to jejich představení jak je všechno super hyper levné a že bez toho přeci nemůžeme odjet. Za pár minut už před námi hází jeden koberec vedle druhého, různých velikostí barev a vzorů. Pak si nás bere jeden typoň sranou a ptá se nás, kolik jsme schopni za ty koberce zaplatit. My se na sebe tak podíváme, usmějeme a v podstatě jednohlasně odpovídáme, že nic nechceme, že to nemáme kam dát a je to moc peněz. Jako by nás neposlouchal.. "který se vám líbí? tak kolik za něj dáte?".. "My to ale nechceme! to není o ceně, nemáme to ani kam dát".. "No to my vám to zabalíme a pošlem domů, to prodáte mnohokrát dráž u vás! Tak kolik?".. "Ani nevíme kde bychom to prodali.." "No někde na trhu na ulici ne?".. Tak to jsme se vážně dost posmáli.. :) ... Ještě asi 5 min nás tam přesvědčoval a pořád do nás hustil ať mu ukážem který se nám líbí, když nejednou opravdu vypadl proud a v místnosti byla v tu ránu tma.. toho jsme využili a okamžitě se zdekovali pryč. Ještě nás nahnali do hormích pater se šperky a šátky, které stály tak minimáně 10x víc než ve městě na trhu. Docela bych i věřila tomu, že stejné, možná lepší kvality. Už se nám připozdívá, takže cestou jedeme ještě do zahrad k pevnosti. Cestou zase spousta ozbrojených zelenáčů, dokonce jedna bezbečností prověrka,.. ven z auta, pasy, prohledání.. Ale výhled z pevnosti je na Dal Lake při západu slunce nádherný, z okolních hor konečně spadla mlha, takže jsou krásně vidět.
Po západu slunce projíždíme městem - takhle ve tmě to má něco do sebe.. někdo svítí svíčkami, jiní mají přidělané na krámku barevné žárovičky.. takže to je všechno takové barevné, svítivé a není vidět ten bordel.. má to jisté kouzlo! Při návratu na houseboat jsme obdrželi Dal, sýrové cosi, rýži, toast a zeleninu, vše řádně okořeněno. Opět jsme snědli tak akorát trochu rýže a čaj. Kolem desáté zapadáme do postele, musíme odpočívat - zítra vyrážíme do hor!
Nevítaná návštěva na pokoji
Když jsme šli večer spát, zjistili jsme, že nad postelí máme na zdi nevítaného návštěvníka - megapavouk! Takový ten výživný, masitý, tlusté chlupaté tělo.. fuj! Takže proběhla rychlá pěti vteřinová hádka jestli ho zabít, nebo do něčeho chytit.. ovšem k chytání se opravdu nikdo neměl, takže Terezka pasovala Honzíka na vraha a nechala ho v místnosti samotného, aby nám zachránil život. Po pár vteřinách se ozvala dutá rána do dřevěné stěny, za níž následovalo hlasité AU! AU! AU! Rychle jsem tam naběhla, jestli ho to nekouslo, nebo co.. ale jak Honzí po úderu střemhlav skákal z postele, špatně si došlápl, takže ještě to tak.. vyvrknoou si kotník, to by nám chybělo! Naštěstí je to dobré, rozhýbal to, ale té šílené rozpláclotiny na zdi je třeba se zbavit! Trháme časopis a likvidujeme zbytky po boji. No kdyby utekl, tak myslím, že bychom si museli hledat jiné ubytko.. to by tam nespal ani jeden z nás!
DEN 5 - HURÁ DO HOR!!!
Ráno brzká vstávačka, snídaně od Jusufa - Kashmírský zelený čajík se skořicí a cardemonem, toast, omeletka a pekelně tuhý kashmírský chleba. Pod okna houseboatu k nám pravidelně jezdí týpek s kytkama na lodičce a pořád nám je vnucuje. Den předtím jsme si koupili semínka lotosu, takže dnes ho čtvthodiny odmítáme, ale nakonec odjel. Ještě jsme ani nedosnídali a už k nám vtrhnul další indický obchodník, tentokrát s obrázky. To má ale smůlu, protože my dost pospícháme, musíme ještě zabalit, protože za chvíli vyrážíme do hor. Tvrdil něco o tom, že nan nás počká a až si sbalíme, že se kouknem. No pro mě za mě ať si tu čeká třeba týden. Samozřejmě jsme dobalili na poslední chvíli, takže se rovnou sypem do auta. Obchodníček s obrázky se rozčiluje, že na nás čekal půl hodiny a nic.. jeho problém :)
Džípem vyrážíme ze
V průběho cesty jsme zvládli převýšení asi 2000m, takže i začalo jemně přituhovat, ale moje mikina byla kdesi zabalená na oslíkovi, takže se nedá nic dělat, humus nehumus, beru nabízenou mikinu od místňáka. je dost odporná, ale je fakt už dost zima, takže v rámci záchrany života beru co je. Po šesti hodinách celkového výstupu dorážíme do našeho základního tábora. Dprazili jsme jen tak tak, už je skoro tma. To měli na začátku furt dost času a pak nás honili jak nadmutý kozy, abychom neskejsli někde uprostřed ničeho.
V základním táboře rozbíjí stan jako kuchyň - vařič a světlo na plynové bomby, sebou celou bednu s nádobím, a kořením. Naprosto neekonomicky nosí poloprázdné flašky s kořením, protože co to dávat do nějakých menších že? Nakonec rozbijou stan i pro nás - parádní, kytičkový :D Zapadlo definitivně sluníčko a kosa je teda děsná! Kouří se nám od drštiček. Bereme za vděk jejich péřovky co táhnou sebou. Vzali nám i deky a spoacáky, takže v noci snad neumrznem.K večeři uvařili Dal a rýži, ale naše bříška to opravdu nedávají takže s díky odmítáme, nasypeme do sebe trochu rýže, protože víme že něco jíst musíme, jinak tu opravdu exnem. Zítra nás čeká další pochod, takže z něčeho být živí musíme. Naštěstí jsme sebou měli dvě proteinové tyčinky, které jsme do sebe v průběhu následujících tří dní do sebe po kousíčkách sunuli, abychom úplně nepadli vysílením. Místňáci jedí až po nás, takže na nás celou tu dobu koukají jak se v tom rýpem. Mezitím si zapalují vodnici a buhvico jdou kouřit. Raději se ubíráme do našeho stanu, musíme nabrat síly na zítra.
Noc byla hodně veselá. Ani jsme si neužili tu krásnou překrásnou noční oblohu s tisíci hvězdami. Honzíka chvíli po ulehnutí chytla zase zvracecí, asi hodinu.. šílený! celou noc náš stan dělal tak šílené zvuky, do toho štěkal pes, Honzímu bylo dost zle, takže jsme se moc nevyspali, na příští noc to budem muset se stanem vyřešit. Psa asi nevyřešíme.
DEN 6 - ACH TA PANORAMATA
Po šílené noci se probouzíme do krásného rána v horách. Výhled ze stanu máme fakt luxusní. Protáhneme kosti, nastartujem mozek, umyjeme se u potůčku a po snídani na dece s toastem a omeletkou vyrážíme na cestu k jezerům. V noci tu bylo vůbec nějak živo. Zdrhnul nám jeden kůň a něco nám roztrhalo ovci (no to tady bude ještě veselo).
Cesta je ale opravdu příjemná. jsme sice úplně vyřízený, ale cesta mezi horama je tak úžesná, že se jen kocháme a posouváme nohy. První jezero které míjíme
Už se nám chystá další bomba večeře - jehněčí s rýží a plackou. Kdyby mi to skoro maso neukazoval Ahmed už včera, jak ho má krásně zabalené v novinách a celou cestu ho tak tahá na sluníčku!, tak bych si snad myslela, že šel doobrat tu ovečku nešťastnici. No každopádně jedno lepší než druhé, s díky opět odmítáme, kousneme si do proteinové tyčinky a jdem si sednout na chvíli k ohni. Místňáci nám zazpívali jejich národní, my jim zazpívali naší národní a šli jsme spát. Možná je to tím že jsme víc a víc unaveni, ale tahle noc mmi přišla dost nekonečná a byla opravdu dost velká zima.
DEN 7 - ŠUPEM ZPÁTKY DOLŮ
Ráno rychle sbalit a jaké překvapení nás dneska nepotkalo - honzík našel na zemi bramboru! Normálně nám zatajili že sebou mají brambory!!! když už nic jiného, mohli jsme si dát alespoň to.. po týdnu indického jídla to bylo jako blesk z čistého nebe! Jsme na ně naštvaný, ale s tím už teď nic neuděláme a plánujem si jak si k večeři řeknem o brambory!
Koně vůbec nejsou uvázaný, jen mají svázané nohy, aby neutekli moc daleko, ale stejně jsou až buhvíkde, takže kašleme na Ahmeda a jdeme napřed bez koní. Jsme dost vyřízení, unavení, ale cesta je vcelku schůdná. Potkáváme místňačky, co neumí ani slovo anglicky, takže se na sebe jen tak usmíváme. Koně nás pořád nedochází, bůhví, kde je ti tupci indický chytaj. Horší bylo, že jsme si na ně nechali přidělat i jídlo na oběd.. nějaké suché toasty, takže jsme opět bez jídla - ovšem proteinovky to jistí, ještě máme dobré 3 kousnutí :) Zhruba v polovině cesty dáváme pauzu. Dědek Ahmed má zase nějaký kecy, takže se mu cestou snažíme utéct. Po 4-5 hodinách dorážíme do Sonamargu, s koňmi v závěsu, takže nám byli dost málo platný.
Odoláváme nátlaku na tipy a odjíždíme džípem směr houseboaty. Opravdu se moc těšíme na sprchu a jestli ještě někdy uvidíme naše zbylé věci, které jsme tu museli nechat. Mohli jsme mít jen jednu tu menší krosnu. Po příjezdu zjišťujeme že máme všechny věci a dokonce novou spolubyldlící. Po teplé!!!!! sprše si k večeři objednáváme brambory. Jelikož náš Jusuf to moc nechápe co chceme, vtrhneme do jejich kuchyně a vysvětlujeme jim názorně, jak nám mají uvařit brambory, k tomu trochu zeleniny jen na másle a hlavně prosimvás žádnou masalu ani jiné indické koření!!!
Za poslední týden jsme se tak dobře nenajedli, jako dát si brambory na loupačku s máslem!!!!!! Po večeři jsme všechno co jsme měli na sobě okamžitě hodili do vody a jakš takš od toho bordelu vyprali. Seznamujeme se s naší sousedkou a jdeme spát, máme toho fakt dost!!!
DEN 8 - Výlet na čtyřtisícovku
DEN 9 - Dostaneme se zpátky do Delhi?
DEN 10 - Přesun na Gangu, svatou řeku
DEN 11 - Varanasi mimo turistické stezky
DEN 12 - Vlakem do Agry
DEN 13 - Školní delegace
DEN 14 - Taj Mahal, Fathepur Sikri
DEN 15 - Rathambore NP, stopujeme tygra
DEN 16 - Ztraceni v Amber Fort
DEN 17 - Po "dálnici" do Jodhpuru
DEN 18 - 6ti švábový hotel
DEN 19 - Osedlejte velbloudy, vyrážíme
DEN 20 - Písek, písek, písek..
DEN 21 - Udaipur
DEN 22 - Lake Palace
DEN 23 - P řesun o tisíc kilometrů dál
DEN 24 - Hrad z písku
DEN 25 - S větrem se honíme o závod
DEN 26 - Nikde ani noha!
DEN 27 - Poslední den na písečném grilu
DEN 28 - Letecký maraton konečně začíná
DEN 29 - Přílet do Prahy